Evropská komise dne 7. července 2025 oficiálně zveřejnila dlouho očekávaný delegovaný akt, který stanovuje metodiku pro hodnocení emisní úspory vodíku nízkouhlíkového původu.
Tento legislativní krok vyplývá z článku 9 směrnice o trhu s vodíkem a plyny (tzv. Hydrogen and Gas Market Directive) a představuje důležitý milník v unijní regulaci nízkouhlíkových technologií. Po jeho zveřejnění následuje dvouměsíční lhůta pro schválení nebo zamítnutí ze strany Evropského parlamentu a Rady, kterou lze případně prodloužit o další dva měsíce.
Delegovaný akt rozšiřuje regulační rámec stanovený v roce 2023 pro obnovitelný vodík (tzv. RFNBO) a zavádí samostatnou klasifikaci a pravidla pro tzv. nízkouhlíkový vodík. Jedná se o vodík vyráběný například z fosilních paliv za současného využití technologií pro zachycování a ukládání uhlíku (CCUS) nebo pomocí mřížkové elektřiny s nízkým emisním profilem. Aby mohl být vodík považován za nízkouhlíkový, musí jeho výroba přinést minimálně 70% snížení emisí skleníkových plynů ve srovnání s konvenčním fosilním palivem. To odpovídá maximální hodnotě přibližně 28,2 g CO₂e na megajoul vyrobeného vodíku v celém jeho životním cyklu.
Jedním z hlavních přínosů nového aktu je zavedení jednotné metodiky pro výpočet emisí spojených s výrobou vodíku. Do hodnocení se zahrnují emise z použitých vstupních surovin, jako je zemní plyn, dále emise vznikající při těžbě, přepravě a zkapalňování ve formě úniků metanu – a to v souladu s nařízením EU o metanu. Posuzuje se také účinnost použitých technologií CCUS, jakož i emise spojené s distribucí a konečným využitím vodíku.
Delegovaný akt rovněž zavádí tzv. výchozí (defaultní) hodnoty emisí, které se použijí v případě, že nejsou k dispozici přesná data. Například emisní hodnota pro těžbu zemního plynu byla ve finální verzi snížena z původních 8,4 g CO₂/MJ na 4,9 g CO₂/MJ. Od roku 2028 se plánuje zavedení regionálně specifických výchozích hodnot, které by lépe reflektovaly rozdíly v emisních profilech jednotlivých oblastí.
Z aktuální verze legislativy jsou zatím vyňaty některé oblasti, které zůstávají předmětem další diskuse. Konkrétně se jedná o využívání elektřiny z jaderných zdrojů prostřednictvím smluv typu PPA (Power Purchase Agreements). Otázka uznávání nízkouhlíkové nebo jaderné elektřiny bude znovu otevřena v rámci veřejných konzultací od roku 2026, s možností revize legislativy v polovině roku 2028.
Nová pravidla budou mít přímý dopad na podmínky certifikace a přístup k podpoře. Vodík, který splní podmínky a bude klasifikován jako nízkouhlíkový, získá nárok na zvýhodněné podmínky v rámci tzv. Hydrogen and Gas Market Package – například ve formě snížených poplatků za přístup do distribuční sítě. Zároveň se tímto rozšiřuje jeho způsobilost k získání veřejné podpory, zejména prostřednictvím národních nebo evropských dotačních programů, jako je rámec Clean Industrial Deal.
Přestože je delegovaný akt považován za důležitý krok k rozšíření nízkouhlíkových technologií v EU, některé environmentální organizace, například CAN Europe, kritizují ústupky vůči zájmům fosilního průmyslu. Upozorňují zejména na snížení výchozích emisních hodnot a na ponechání výjimek pro úniky metanu při zásobování LNG. Podle nich může tento přístup vést k tzv. greenwashingu „modrého“ vodíku a prodloužit závislost Evropy na fosilních palivech.
Nový delegovaný akt přináší nejen jasnější pravidla pro hodnocení a certifikaci nízkouhlíkového vodíku, ale zároveň otevírá prostor pro další diskuze o tom, jak má vypadat udržitelná energetická transformace Evropy v praxi.